Detailní popis produktu

VELKÁ MÜLLEROVA MAPA ČECH

Jedním z nejcennějších kartografických děl naší minulosti je mapa Čech Jana Kryštofa Müllera. Vznikla na základě vojenských, správních a hospodářských požadavků ra- kouské monarchie a poskytuje velmi cenné údaje o krajině Čech na počátku 18. století. Podrobně jsou zde kromě topografického obsahu (sídla, vodstvo, schematický reliéf a zeleň, komunikace) zakresleny také zemědělské usedlosti, zaniklé osady, mlýny, vinice, doly na těžbu nejrůznějších nerostných surovin, hutě, sklárny, poštovní stanice a mnoho jiných informací vysvětlených v legendě. Müllerova mapa zachycuje Čechy v měřítku 1 : 132 000 a je největší starou mapou Čech – dohromady má 25 sekcí, po jejichž složení měří mapa 280 × 240 centimetrů. Německý kartograf Jan Kryštof Müller (1673–1721) byl vojenským inženýrem ve službách císaře Karla VI., otce Marie Terezie. Mapování Čech zahájil v roce 1712 v kraji kolem Bechyně a vyměřování trvalo pět let, další dva roky připadly korekturám. Mapa má velmi působivou uměleckou výzdobu, kterou navrhl jeden z nejvýznamnějších českých malířů vrcholného baroka Václav Vavřinec Reiner. Po revizích a schválení čistokresby českým stavovským výborem v roce 1720 zahájil augšpurský rytec Michael Kauffer práce na zhotovení 25 měděných desek, z nichž se tiskly jednotlivé listy. Svou práci dokončil v roce 1723 nebo 1724, kdy mapa vyšla. Její autor Jan Kryštof Müller, který zemřel v roce 1721, se vydání svého životního díla nedočkal.

CO SE V REGIONU ZMĚNILO ZA 300 LET

Když v roce 1720 vytvořil Jan Kryštof Müller mapu Čech, celá Evropa včetně Českých zemí byla pod vlivem velkého barokního rozkvětu. Zároveň s tímto kulturním rozkvětem byla ale čeština vytlačována a stávala se jazykem pouze nevzdělaných vrstev. Jazykem vzdělanců byla němčina, Müllerův mateřský jazyk, a proto jsou v jeho mapě názvy měst, obcí či vodních toků uvedeny v ja- zyce německém. Rozlišení sídel v Müllerově mapě je velmi jednoduché. Kruh olemovaný „prstencem“ hradeb je symbolem pro opevněná města, kterým byl v případě dnešního jičínského okresu pouze Jičín. Osídlení těchto míst je prastaré a své stopy v podobě nálezů šperků a jiných artefaktů zde zanechali jak Keltové, tak Slované – konkrétně rod Slavníkovců. Poprvé je Jičín (Gitschin) zmíněn v zakládací listině Strahovského kláštera z dvanáctého století. Další zmínku bychom našli v listině z roku 1293, která Jičín stvrzuje jako maje- tek královny Guty Habsburské, manželky Václava II. Královským městem byl

Jičín pouze do roku 1337, proto u vyobrazení města chybí korunka. Rozvoj Jičína byl spjat s řadou známých šlechtických rodů, z nich největší odkaz zde zanechal Albrecht z Valdštejna, který do města přivedl slavné italské architekty, sochaře a jiné umělce. Na dohled od Jičína nechal vybudovat okouzlující barokní letohrá- dek s velkou zahradou zvanou Libosad a lipovou alejí. Toto samozřejmě neuniklo Müllerově pozornosti a Valdštejnská lodžie i s alejí v jeho mapě zakresleny jsou. Valdštejn nechal dokonce vypracovat územní plán města, na jehož základě se z původních dvou set domů mělo zvětšit na pět set šedesát. Tyto velkorysé plány však překazila Valdštejnova smrt, po níž byl Jičín vypleněn švédskými i císařskými vojsky a následně rekatolizován. To ale také nebylo na škodu, neboť sem přišli jezuité a s nimi další rozmach. Postupně se Jičín stal centrem vzdělání i kultury pro celé Podkrkonoší a od 19. století především díky narůstající popularitě Prachovských skal i centrem turistickým.

Poměrně snadno poznáte v mapě i další sídla – neopevněná města či městečka s tržním právem, jako je např. Sobotka (Sobotka), kde můžete obdivovat unikátní barokní zámeček Humprecht (Humprechtsberg), či Železnice (Eißenßtatt), kde v roce 1866 proběhla jedna z bitev prusko-rakouské války.

Pomníky, které upomínají na boje v této válce, pochopitelně v Müllerově mapě zakresleny nejsou, na celém Jičínsku jich ale objevíte spoustu. Tržním městečkem bylo v roce 1720 rovněž Podhradí (Podhrady) – dnešní městys, nad kterým se tyčí zří- cenina hradu Veliš (Wellisch) zakreslená i v Müllerově mapě, nebo městys Mlázovice (Mlaßowitz), známý od poloviny 19. století do počátku 50. let minulého století díky lázním, či dnešní město Miletín (Miletin). Zajímavé je, že přestože miletínský zámek byl postaven v roce 1693, ve staré mapě zakreslen není. Pro zámky a jiná panská sídla měl Müller pouze jeden symbol – zakresleny jsou jak samostatně stojící, tak jako součást vesnic či městeček. Snadno tak naleznete hrad Pecka (Petzka), zámek Dětenice (Gettenitz), hrad a zámek Staré Hrady (Altenburg) nebo zámek v Lázních Bělohrad. Toto lázeňské město vzniklo z osady Nová Ves, v níž byla ve středověku vystavěna kamenná tvrz nazývaná podle svých bílých zdí Bílým hradem. Z toho pak vznikl pozdější název Bielehrad vyskytující se rovněž v písemnostech Valdštejnů. Zajímavé je, že Müller na své mapě uvedl oba názvy – Neudorf feu Bielohrad, přestože poprvé zaznamenal tvar „Bělohrad“ teprve v roce 1835 topograf Sommer.

Svůj symbol měly i zříceniny hradů, jako je již zmíněný Veliš, nebo zřícenina hradu Kumburk (Kumburg), který byl založen Markvartici na počátku 14. století.

Pozornost věnoval Müller rovněž stavbám církevním. V těsné blízkosti Jičína si tak povšimnete kaple sv. Máří Magdalény (S. Mar. Magd.) na vrcholu Zebínu nebo kar- tuziánského kláštera ve Valdicích zvaného Kartouzy (Carthaus). Někdejší klášterní areál byl v letech 1855–1857 upraven na trestnici, která vězením zůstala dodnes a patří k nejpřísnějším zařízením tohoto druhu v České republice. Dalším klášterem v Müllerově mapě je klášter paulánů (Paulan monaßter) v Nové Pace (Neu Paka), který byl zdejší první kamennou stavbou a jehož základní kámen byl položen v roce 1655. Po zrušení kláštera v rámci josefínských reforem zde byla postupně tkalcovna a bar- vírna, později byl do konventu přemístěn vojenský vychovávací ústav pro děti, poté zde sídlila nemocnice a dnes je zde bezbariérové centrum a denní stacionář.

Důležitým krajinotvorným prvkem vždy byly vodní toky a rybníky. Nejvýraznější je rybniční soustava u Jičína – dnešní přírodní památka Ostruženské rybníky. Není zcela jasné, kdy tyto rybníky vznikly, a stejně jako v případě jiných rybničních soustav byla i tato mnohem rozsáhlejší. Vidět to můžete i při srovnání Mülle- rovy a současné mapy, kdy na místě rybníka největšího se dnes nacházejí pole a letiště Jičín. Další soustava rybníků, která byla vybudována nedaleko Libáně, také do dnešních dob prošla proměnou a velký rybník u Kopidlna zcela zanikl.

Za uplynulých 300 let se proměnil i tok řeky Cidliny (Czidlina f.), který prošel několika regulacemi.

Určitě vás bude zajímat, jak si Müller poradil s Prachovskými skalami. Kdy- bychom se měli orientovat podle jeho mapy, tento přírodní unikát bychom tam hledali marně. Přestože jsou Prachovské skály místem s velmi bohatou a rozmanitou historií, do povědomí národa se jako turistický cíl zapsaly až v průběhu 19. století. Do té doby byly prostě jen součástí velišského panství, které v době vzniku mapy spravoval rod Schliků.

Důležitým kartografickým prvkem jsou samozřejmě komunikace. Když se podíváte na Müllerovu mapu, z Jičína tehdy vedly hlavní silnice třemi směry: přes Újezd pod Troskami (Aujest) k Turnovu, do Nové Paky a z Libáně jiho- západním směrem. Při pohledu do mapy dnešní zjistíme, že k původním hlav- ním silnicím přibyla i spojnice do Sobotky, Hořic a Kopidlna. A samozřejmě také železniční síť, která z pochopitelných důvodů v Müllerově mapě není – železnice byly stavěny až na konci 19. století.

V podobném duchu bychom mohli pokračovat dále, podrobnější objevování však necháme již na vás...