Detailní popis produktu

VELKÁ MÜLLEROVA MAPA ČECH

Jedním z nejcennějších kartografických děl naší minulosti je mapa Čech Jana Kryštofa Müllera. Vznikla na základě vojenských, správních a hospodářských požadavků rakouské monarchie a poskytuje velmi cenné údaje o krajině Čech na počátku 18. století. Podrobně jsou zde kromě topografického obsahu (sídla, vodstvo, schematický reliéf a zeleň, komunikace) zakresleny také zemědělské usedlosti, zaniklé osady, mlýny, vinice, doly na těžbu nejrůznějších nerostných surovin, hutě, sklárny, poštovní stanice a mnoho jiných informací vysvětlených v legendě. Müllerova mapa zachycuje Čechy v měřítku 1 : 132 000 a je největší starou mapou Čech – dohromady má 25 sekcí, po jejichž složení měří mapa 280 × 240 centimetrů. Německý kartograf Jan Kryštof Müller (1673–1721) byl vojenským inženýrem ve službách císaře Karla VI., otce Marie Terezie. Mapování Čech zahájil v roce 1712 v kraji kolem Bechyně a vyměřování trvalo pět let, další dva roky připadly korekturám. Mapa má velmi působivou uměleckou výzdobu, kterou navrhl jeden z nejvýznamnějších českých malířů vrcholného baroka Václav Vavřinec Reiner. Po revizích a schválení čistokresby českým s tavovským výborem v roce 1720 zahájil augšpurský rytec Michael Kauffer práce na zhotovení 25 měděných desek, z nichž se tiskly jednotlivé listy. Svou práci dokončil v roce 1723 nebo 1724, kdy mapa vyšla. Její autor Jan Kryštof Müller, který zemřel v roce 1721, se vydání svého životního díla nedočkal. 

Co se v regionu změnilo za 300 let?

Když v roce 1720 vytvořil Jan Kryštof Müller mapu Čech, celá Evropa včetně Českých zemí byla pod vlivem velkého barokního rozkvětu. Zároveň s tímto kulturním
rozkvětem byla ale čeština vytlačována a stávala se jazykem pouze nevzdělaných vrstev. Jazykem vzdělanců byla němčina, Müllerův mateřský jazyk, a proto
jsou v jeho mapě názvy měst, obcí či vodních toků uvedeny v jazyce německém. Dnešní okres Chrudim byl v roce 1720, kdy Müller dokončil svou mapu Čech,
součástí historického Chrudimského kraje. Počátky tohoto kraje spadají do druhé poloviny 13. století, kdy král Přemysl Otakar II. nahradil původní hradské
zřízení zřízením krajským, a jeho centrem bylo chrudimské hradiště stojící na místě dnešního města Chrudim (Chrudim).

Jak si můžete povšimnout, Chrudim je v Müllerově mapě zakreslena jako královské město. Archeologické výzkumy dokládají, že území města bylo osídleno
již na přelomu 5. a 4. tisíciletí před Kristem, kdy na okraji dnešní Chrudimi existovalo hradiště Pumberky. Velmi hustě bylo území budoucího města osídleno
v období lužické kultury a prvním národem, jenž se zde usadil, byli v době od 5. století před Kristem do přelomu letopočtu Keltové. Je pravděpodobné,
že za jejich éry patřila Chrudim k zázemí velkého oppida, jež se nacházelo na území osady Hradiště (Hradischt) nedaleko Českých Lhotic (Böhm: Lhotitze).

Po zániku keltského osídlení přišli v 7.–8. století Slované a nad řekou Chrudimkou (Chrudimka fl .) vzniklo patrně v 9. století hradiště jako jedno z center správy raného
českého státu. První spolehlivá zmínka o Chrudimi se vztahuje k roku 1055, kdy – jak zaznamenal Kosmas ve své kronice – právě zde zemřel během svého vojenského tažení český kníže Břetislav I. Založení královského města Přemyslem Otakarem II. pak spadá do období před rokem 1276. Význam Chrudimi podtrhávala její poloha na zemské cestě z Prahy na Moravu, což napomáhalo i jejímu rozvoji, takže v období vrcholného středověku se řadila mezi přední města Českého království. Ke královským věnným městům patřila s určitými přestávkami od roku 1307 až do zániku habsburské monarchie v roce 1918. Současná Chrudim patří k městům s velmi kvalitně dochovaným historickým centrem, jehož dominantou je gotická trojlodní bazilika Nanebevzetí Panny Marie stojící na základech původního románského kostela. Zástavba si ponechala svou středověkou strukturu a jádro Chrudimi dodnes obklopuje poměrně dobře zachované opevnění ze 14. století. Dalším významným městem v regionu byl již v minulosti Heřmanův Městec (Herzman mießtetz) ležící západně od Chrudimi.

Nejstarší dochovaná písemná zmínka o městě pochází z roku 1325, přestože založeno bylo patrně kolem roku 1280. Statut města mu byl potvrzen císařem Rudolfem II. spolu s právem konání jarmarků, městským znakem a právem zelené pečeti. Heřmanův Městec byl v minulosti obchodním centrem širokého okolí, neboť právě tudy vedla známá Trstenická stezka. Kromě obchodních karavan však po ní přicházela i vojska v období nejrůznějších válečných konfl iktů, která působila obyvatelům nesmírné útrapy. Přes to všechno se Heřmanův Městec úspěšně rozvíjel, k čemuž přispívalo i velké židovské osídlení. Jiná města na Müllerově mapě nenajdete, neboť v té době se jednalo o městečka s tržním právem a statut města jim byl potvrzen až mnohem později – například v případě Hrochova Týnce (Hrochow Teinitz) až v roce 2011. Možná vás bude zajímat původ názvu tohoto městečka – je to podle rodu Hrochů z Mezilesic, přičemž Jan Hroch z Mezilesic a na Týnci je připomínán roku 1448, kdy jako ozbrojenec vpadl do Prahy a později stál na straně Jiřího z Poděbrad.

Mnohem později než Müller vytvořil svou mapu, a to roku 1853, byla na město povýšena i Chrast (Chraßt) – v minulosti městečko založené s největší pravděpodobností
mnichy z podlažického kláštera a zmíněné poprvé v listině z roku 1318. Klášter v Podlažicích (Podlaschiz) zničili v roce 1421 husité, proto ve staré mapě najdeme
jen symbol vsi s kostelem sv. Markéty, který byl na místě bývalého kláštera postaven na přelomu 17. a 18. století. Jako městečko byla Chrast zapsána roku 1493,
když Zdeněk Kostka z Postupic povolil jejím obyvatelům rozšířit svůj majetek a osvobodil je od všech platů. Na mapě je zakreslen i zámek, který postavili páni
z Chlumu na počátku 17. století.

Od roku 1487 byl městečkem rovněž Žumberk (Sßumberg) – původní osada, která vznikla v blízkosti stejnojmenného hradu, jehož symbol ale na Müllerově mapě
chybí. Dalším významným městečkem byly Nasavrky (Naßsawrk) zmíněné poprvé v roce 1318. Jejich původ je však mnohem starší, vždyť už v 10.–11. století zde byla
vybudována tvrz jako strážiště pro celníky chránící zemskou stezku a ve vzdálené minulosti vzkvétalo toto území díky Keltům. Zapomenout nesmíme ani na Hlinsko
(Hlinsko) románského původu a ustanovené městečkem za vlády krále Václava IV., které získalo statut města v roce 1834 a je známé především díky unikátnímu skanzenu Betlém, Proseč (Proßsetßch) založenou mnichy z podlažického kláštera nebo Předhradí (Podhrady), které vzniklo jako předhradí hradu Rychmburka (Richenburg)
patrně v 15. století. Zajímavým případem je ve staré mapě Skuteč (Skutßch). Přestože na město byla povýšena pravděpodobně ve 14. století a mimo jiné měla
i hrdelní právo, Müller k jejímu zakreslení použil symbol městečka. V jihozápadní části regionu je to pak městys Trhová Kamenice (Kamenitz), který byl díky své poloze
u brodu přes řeku Chrudimku ve středověku správním a obchodním centrem této oblasti Železných hor a jehož historie je spjata s těžbou a zpracováním železné rudy.
Jako městečko je Trhová Kamenice uvedena v listině krále Vladislava II. z roku 1499. V západní části regionu pak najdete městys Bojanov (Boganow) uváděný jako
městečko od roku 1564, město Seč (Setßch) jmenované městečkem v roce 1499 a město Ronov nad Doubravou (Ronnov), v jehož blízkosti existovalo románské
osídlení již v polovině 12. století.

Ve své mapě se Müller věnoval i zaznamenání hospodářských poměrů v krajině. Všimnout si můžete například symbolu lázní v obci Vápenný Podol (Podol).
Zdejší pramen léčivé vody byl známý a hojně navštěvovaný už „od dávných dob“, jak dokládá záznam v archivu Heřmanova Městce z roku 1659, a velký rozkvět podolských lázní nastal zejména poté, co se staly majetkem rodu Šporků. V roce 1725 tady stály dokonce tři lázeňské domy a zdejší voda se používala
na léčení kožních, revmatických a nervových onemocnění. Lázně byly provozovány do roku 1940, pak ale byl při těžbě vápence pramen přestřelen, čímž
byl jejich provoz definitivně ukončen.

V mapě nechybí ani symboly značící železářskou činnost – těžbu samotnou i hamr, kde se ruda zpracovávala. Najdete je například u Hamrů (Hammer).
Zakresleny jsou ve staré mapě rovněž přírodní poměry. Reliéf krajiny je tvořen kopci a lesními porosty, dokonale propracovaná je říční a rybniční síť. Tady
můžete zpozorovat výraznou změnu týkající se řeky Chrudimky. Její tok byl v průběhu staletí na mnoha místech regulován, ale především na ní byla v letech
1925–1934 vybudována vodní nádrž Seč. Zříceniny hradů Oheb (Wohep) a Vildštejn (Wigßtein), které se nad někdejším korytem řeky tyčily, zůstaly dochovány
dodnes.

Uplynulých 300 let se neslo ve znamení mnoha změn v celém regionu, jednou z nich byla i výstavba železniční sítě budované od konce 19. století. Další pátrání
však už necháme na vás...

Tato papírová mapa funguje i v online světě

Nad touto mapou funguje rozšířená virtuální realita Chcete na této mapě rychle najít místa, na nichž se za uplynulých více než 300 let udály největší změny a chcete o těchto změnách zjistit co nejvíce, a to velmi rychle? Představujeme vám CBS Map Explorer – nového průvodce historií regionu. Explorer znamená objevitel. Naše inovativní mobilní aplikace vám umožní skutečně rychle objevit všechna zajímavá místa v regionu, která dnes vypadají úplně jinak než v minulosti. A jak CBS Map Explorer nad rozevřenou mapou funguje? Stačí, když chytrým telefonem „přejedete“ nad mapou a začnou se vám zobrazovat zájmové body. Na historické mapě to jsou především lokality a zajímavosti, které v minulosti existovaly a do dnešní doby se nedochovaly, a zároveň zde jsou zobrazeny i obce a města se svou bohatou historií. Na současné mapě si zase zobrazíte zejména lokality, které byste na historické mapě nenašli. Mapa vám ukáže, kde to je nebo bylo, a CBS Map Explorer vám prozradí, co to je či co to bylo. A nyní to nejlepší: naše aplikace CBS Map Explorer je pro vás úplně ZDARMA.  

Více o aplikaci CBS MAP Explorer